Kašperskohorská větev Zlaté stezky

Logo_Zlata_stezka_kasperskohorskaHistorická obchodní komunikace mezi Kašperskými Horami a Pasovem. Z české strany  značená obousměrně z Kašperských Hor až  na hranice Německa k Bučině. Trasa je značená logem Zlaté stezky (viz obrázek).

 

Délka trasy: 24 km, cca 8- 9 h

Převýšení: 650 m

Povrch: asfalt, lesní cesty a pěšiny

 

Stručný popis:

Směr trasy: Z Kašperských Hor do Amálina údolí, dále přes Malý Kozí Hřbet, Zhůří, Huťskou horu, Horskou Kvildu, Kvildu na hraniční přechod Bučina.

Zajímavosti: vybrané úseky kašperskohorské větve ZS v podobě úvozových cest jsou dodnes zřetelně zachované a téměř v původním vzhledu. Krásné výhledy do okolí z vrchů Kozího Hřbetu, Zhůří, Huťské hory. Stezka je doplněna informačními tabulemi.

Upozornění: stezku je možné projít pěšky, případně na kole (s náročnějšími úseky, kdy je třeba kolo vést), cesta není přizpůsobená kočárkům, proto ji nedoporučujeme z důvodů náročného terénu.

 

 

Historie trasy:

Historie nejmladší části Zlaté stezky se začíná psát v roce 1356, kdy císař Karel IV. pověřil jistého Heintzlina Badera z Červené vytyčením a naplánováním trasy této nové obchodní komunikace. Ve stejném roce se začíná stavět i strážce této větve, královský hrad Kašperk, který je roku 1361 zprovozněn. Navíc listinou z 5. ledna 1366 nařizuje Karel IV. všem kupcům, kteří využijí tuto stezku, aby přenocovali v Kašperských Horách. Kdo by neuposlechl, zaplatí pokutu.

Trasa této stezky vedla z Pasova přes Salzgattern, Röhrnbach, Harsdorf, Freyung, Kreuzberg, Mauth, Finsterau, Bučinu, Kvildu, Horskou Kvildu, Zhůří a Červenou do Kašperských Hor. Po husitských válkách v 15. století byla cesta odkloněna z Červené na Kozí hřbety, kde byla také zřízena celnice. Clo bylo vybíráno ve výši 3 feniky za 1 koně.

Spolu s kašperskohorskou větví byla budována i další obchodní komunikace nazývaná Zlatá cesta. Císař Karel IV. ji plánoval jakou součást dálkové obchodní cesty z Benátek přes Salzburg a Pasov do Prahy. Její trasa procházela z Pasova přes Hals, Tittling a Grafenau pod horou Luzný až do Horské Kvildy, kde se napojovala na Zlatou stezku. Lantkrabě Jan z Leuchtenberka, oblíbenec Karla IV., se snažil přenést veškerý obchod z kašperskohorské větve Zlaté stezky právě na Zlatou cestu. V roce 1376 dosáhl povýšení svých dvou osad na Zlaté cestě (Hals a Grafenau) na města a doufal, že veškeré zisky poputují do jeho pokladnice. Se smrtí Karla IV. ale jeho plány zkrachovaly a obchod se solí zůstal na Zlaté stezce.

Rozvoj obchodu na kašperskohorské Zlaté stezce ale přerušily husitské války. Obchod se solí téměř ustal a stezka byla využívána hlavně pro vojenské účely, např. pro výpad husitských stoupenců do Bavor. Během války některé části stezky zpustly a z tohoto důvodu byla trasa stezky odkloněna přes Kozí Hřbety.

V roce 1454 získal zástavní právo k hradu Kašperk přední český velmož Zdeněk ze Šternberka, který po letech nejistoty vrátil oblasti klid a bezpečnost. Soumaři znovu museli přenocovat v Kašperských Horách a zaplatit zde z každého koně 1 fenik. V polovině 16. století byly zaznamenány první podrobnosti o podvodech, kterých se soumaři dopouštěli. Odbočovali ze správné trasy Zlaté stezky a za Kozími Hřbety sjížděli přímo k Rejštejnu a dál do vsí podél Otavy, kde dovezenou sůl prodávali a přijímali další zboží jako protináklad. Vše se dělo bez zaplacení příslušných cel a poplatků.

Třicetiletá válka znamenala další útlum obchodu a stezka se opět využívala spíše vojensky. Habsburkové si prosadili monopol na svoji rakouskou sůl dováženou ze Solné komory přes Linz do Českých Budějovic. Současně neustále zvyšovali clo na pasovskou a bavorskou sůl, až dosáhla dvojnásobku vlastní ceny soli. V roce 1706 byl vydán zákaz dovozu jakékoli nerakouské soli, jehož výsledkem byl konec provozu na Zlaté stezce na počátku 18. století.

V roce 1735 si císař Karel VI. přál znovu vybudovat kašperskohorskou Zlatou stezku. Z této snahy ale nakonec sešlo, protože pasovská biskupská vláda se bála usnadnění pohybu nepřátelských vojsk a také nelibosti bavorského vévody.

Vybrané úseky kašperskohorské větve v podobě úvozových cest jsou dodnes zřetelně zachované a tvoří nejpůsobivější a impozantní stopy této středověké obchodní komunikace v dnešních dnech. Trasa kašperskohorské větve vedla většinu času přes území, které nebylo trvale osídlené a lidská činnost se tu nestihla plně rozvinout. Z toho důvodu lze pozorovat trasu Zlaté stezky ve svém téměř původním vzhledu – tak jak ji viděli i soumaři procházející touto krajinou před stovkami let.

Komentáře nejsou povoleny.