Cestou zlatokopů

Naučná stezka – zelené značení

Délka trasy: 7,5 km, cca 2,5 h

Převýšení: 200 m

Povrch: asfalt, lesní cesty a pěšiny

 

Stručný popis:

Naučná stezka do Amálina údolí vás provede jádrem nejvýznamnějšího zlatonosného revíru předhusitských Čech s četnými památkami dolování od 14. do 20.století. Stezka je doplněna informačními panely.

Zajímavosti: stopy hlubinného i povrchového dolování – šachty, štoly a pinky; mlýnské kameny ze zlatorudných mlýnů u jižní stěny kostela sv.Markéty; zbytky středověké úpravny zlaté rudy na jihovýchodním okraji Kašperských Hor.

Upozornění: Úsek stezky od mostu ke štolám západně od Mlýna na rybníce vede po úzké pěšině strmou strání. Úseku se lze vyhnout pokračováním po hlavní cestě vedoucí od mostu po pravém břehu Zlatého potoka až k Mlýnu na rybníce (viz. mapa).

Pro rodiny s kočárky doporučujeme vyhnout se úseku ke štolám západně od „Mlýna na rybníce“ (viz. „Upozornění“) a dále na křižovatce „Mlýn na rybníce“ opustit naučnou stezku a do Kašperských Hor se vrátit po modré turistické značce.

 

Podrobný popis:

Z náměstí od 1.informačního panelu u kostela sv. Markéty se vydáme souběžně s červenou a zelenou turistickou značkou kolem poutního kostela Panny Marie Sněžné a kaple P. M. Klatovské do údolí Zlatého potoka (zvané též Amálino údolí). Tato cesta byla součástí původní, tzv. Zlaté stezky, tj. obchodní komunikace spojující bavorský Pasov s Kašperskými Horami. Vybudována byla podle hospodářských projektů Karla IV. v letech 1356 – 1366. Formanské povozy po ní přivážely do Čech sůl, sukna, vína a koření. Naopak vyváželo se obilí, slad, med, vejce, ryby a další. Necelý půl kilometr od poutního kostela si vlevo před čistírnou odpadních vod vyrubali ve 14.století dávní horníci podél cesty, v hloubce cca 40m hlavní, tzv. dědičnou štolu sv. Jana. Sloužila mimo jiné k odvodnění dolů ve městě a okolí. Na počátku 19.století byla již z větší části zavalena ( umístěn informační panel ).

Za ČOV vstupujeme do údolí kolem dvou významných báňských lokalit. Vlevo vrch Lišák – pokračující na západ polohou Spannreifel a vpravo vyvýšeninou Friedlholz, na jejichž svazích jsou četné jámy s odvaly, pinky nebo ústí štol bývalých zlatodolů. ( Pinky jsou jámy a příkopy, jimiž dávní horníci sledovali zlatonosné žíly při povrchu. ) Přibližně 50m od ČOV, vpravo od cesty, vstup do štoly na úpatí vrchu Friedlholz.

Přicházíme k rozcestníku ZLATÝ POTOK a zároveň k informačnímu panelu. Zde si můžete vybrat ze dvou různě náročných tras. Obě vedou přírodní rezervací Amálino údolí.

Pohodlnější cesta vede od rozcestníku proti toku Zlatého potoka. V údolí Zlatého potoka a nedaleké říčky Losenice stávaly ve středověku četné úpravny zlatonosného křemene, jejichž součástí, vedle stoup, byly mlýny na rozemílání zlatonosného křemene. Podle dochovaných zpráv zde za Jana Lucemburského pracovalo více než 300 mlýnů. Jejich existenci dokládají četné archeologické nálezy. Cestou proti proudu Zlatého potoka se dostáváme k místu, kde v minulém století stávala továrna na dřevěný drát a zápalky J.Simlicka. Za přehradou na levé straně vidíme na jižním svahu Liščího vrchu vchody do štol. Na březích Zlatého potoka si můžete povšimnout rýžovnických sejpů. Za oběma přehradami přicházíme k betonovému mostu přes Zlatý potok. Cca 150m  před mostíkem se na cestu,  po které právě jdeme, napojuje zleva lesní cesta z prudkého svahu ukončující náročnější trasu.

Náročnější cesta vede od rozcestníku Zlatý potok vlevo podél loučky a dále prudce vzhůru do lesa přes náhon rozbořeného mlýna. Stoupáme strmým kamenitým průsekem po hřebeni Liščího vrchu až narazíme na širokou kamenitou lesní cestu, po níž pokračujeme v přímém směru až k okraji lesa, kde odbočíme po stezce vpravo. Po cca 150m odbočuje naše stezka opět vpravo do lesa, kde po 300 m nacházíme památky na důlní činnost, vyhlídku ze skály a informační panel. Prudce klesající upravenou cestou sejdeme až na cestu pohodlnější trasy vedoucí podél Zlatého potoka.

Společné pokračování: Po necelých 100 m přicházíme k novému mostu přes Zlatý potok. Zde je možno pokračovat po neznačené zpevněné cestě vedoucí po pravém břehu potoka až na křižovatku s asfaltovou silnicí u seismické stanice (cca 750 m od nového mostu), kde se opět můžeme napojit na naučný okruh. Po cestě si všimněme ohrad vystavěných na pastvinách Lídlovského vrchu, které jsou používány pro chov bizonů.

Naučná stezka pokračuje od nového mostu dále po levém břehu Zlatého potoka, odkud posléze stoupá do stráně pod mohutná skalní seskupení s několika vchody k důlním dílům. Hledejte proto značku naučné stezky ukazující směr vzhůru ke skalám. Po prohlídce jednotlivých pozůstatků důlní činnosti nás značení přivede lesními pěšinami opět dolů ke Zlatému potoku. Tento úsek stezky vede příkrou strání po úzké pěšince, proto doporučujeme dobrou obuv.

Na konci lesní cesty se nachází oplocený pozemek, na jehož území je vchod do 350m dlouhé štoly Kristina, která zde zbyla po dolování zlata. Od roku 1960 funguje ve štole seismická stanice – stanice GFÚ ČAV. Údaje stanice jsou denně vyhodnocovány. Počtem zaznamenaných údajů se řadí tato seismická stanice na přední místo ve světě.

Lesní pěšina stoupající podél plotu seismické stanice se napojí na asfaltovou silnici. Po ní se dáme vpravo směrem dolů. Přijdeme k rozcestníku MLÝN NA RYBNÍCE. Odtud nás směrník po 200m dovede k novodobé, průzkumné štole NADĚJE ( uzavřená ) – podrobnosti na dalším informačním panelu. Štola sloužila k zjišťování obsahu zlata a wolframu. Pokračujeme krátkým stoupáním na louku, po které se cesta stáčí doleva. Jdeme kolem rozbořené usedlosti. Po polní cestě vstoupíme do lesa. Cca po 400m odbočíme dle směrníku vlevo ke štole Bedřich ( vzdálené 200m ). Zde je umístěn informační panel. Od štoly se stejnou cestou vrátíme ke směrníku a pokračujeme dále vlevo po značené cestě. Ta nás přivede podél starých důlních děl a pinků ke křížku a asfaltové silnici. Po ní pokračujeme vpravo do Kašperských Hor. Z písemných pramenů se dovídáme, že v 15.století pracovalo v okolí 37 dolů, z nichž některé lze lokalizovat.

Při klesání kaštanovou alejí si povšimněme vpravo, v protějším kopci, velký dům na louce sevřené lesy. Je to Hájenka Nebe, která je nejvýše položeným domem v K. Horách. Klesání nás přivádí kolem staré zástavby domků ( původní dělnické kolonie – dnes většinou víkendových ) zpět do městečka – do části s místním názvem Na Prádle. Pojmenování souvisí s propíráním zlatonosných písků a křemenných drtí ve středověku. Vlevo na Liščím vrchu se nachází nově zrekonstruovaný skiareál Kašperské Hory. V následném stoupání míjíme bývalé koupaliště, nad nímž odbočíme vpravo a přicházíme k archeologické rezervaci – středověké úpravně zlaté rudy ( výzkum Národní technické muzeum a Muzeum Sušice ) – základy objektu 11 x 12m, zbytky pícky k žíhání křemenů obsahujících zlato, atd. Zde se nachází poslední informační panel naučné stezky. Po značení se vracíme zpět na náměstí. U jihovýchodní paty arciděkanského kostela sv. Markéty jsou umístěny mlecí kameny a balvany s miskovitými prohlubněmi ze středověkých úpraven zlatonosného křemene.

V historické expozici Muzea Šumavy je obsáhlý oddíl věnovaný těžbě a zpracování zlata na Kašperskohorsku.

Komentáře nejsou povoleny.