Historie

Historickému jádru města dominuje děkanský kostel sv. Markéty situovaný v prostoru náměstí. Je to gotická orientovaná trojlodní bazilika asi ze 40. let 14. století, stavebně upravovaná na sklonku 16. století a dále o sto let později. V letech 1773 až 1775 byl objekt obnovován po požáru. V 80. letech 19. století  prošla svatyně, původně zasvěcená sv. Linhartovi, regotizací. Kostel se vyznačuje dlouhým pětiboce zakončeným kněžištěm vybaveným opěráky. Po stranách presbyteria, v šíři bočních lodí, které jsou nižší než loď hlavní, je sakristie (na severu) a novější síň (na jihu).  V západním průčelí lodi je vysoká štíhlá hranolová věž z r. 1883, zakončená výraznou jehlancovou střechou. Presbyterium je zaklenuto křížovou žebrovou klenbou a paprsčitě v závěru. V jižní stěně kněžiště je gotické hrotité sedile, lomený gotický portál je i při vstupu do sakristie, která je zaklenuta křížovou klenbou bez žeber. Vítězný oblouk je lomený, loď je zastropena valenou klenbou s výsečemi. V bočních lodích jsou křížové žebrové klenby, západní část střední lodi vyplňuje barokní kruchta. Podkruchtí má novogotickou žebrovou křížovou klenbu. Okna jsou hrotitá bez kružeb, po obvodu kněžiště jsou opěráky. Vnějšek kostela byl upraven v novogotickém slohu. Při východní straně presbyteria stojí tzv. Kohoutí kříž, pozoruhodná kovářská práce původem z Nicova u Stach. Kříž zhotovený roku 1890 ze střihaného plechu a kovaného železa je ozdoben motivy nástrojů Umučení Páně.

 

Centrum s kašperskohorským náměstím obklopuje několik nestejně velkých domovních bloků nepravidelného tvaru, zřejmě výsledek regulačních změn po požárech, s komunikacemi vedoucími od severozápadu k jihu a východu. V prostoru náměstí je uchován nejlépe průběh severní strany s domy čp. 3 až 13 s uliční čárou založenou v ose západ – východ a část strany západní s budovou radnice čp. 1 a čp. 173.

Východní fronta náměstí s domy čp. 14, 15, 34, 35, 36 a 38 kaskádovitě ustupuje ve směru od jihu východním směrem, z nichž nárožní budova fary čp. 14 leží nejvýchodněji.

Severním směrem vybíhá do plochy náměstí i necelá východněji položená část strany jižní s objekty čp. 140 a 141, zatímco druhá polovina fronty domů s čp. 144 a 146 je posunuta více k jihu. Domy ležící po obvodu náměstí jsou založeny jak ve štítové, tak i okapové orientaci. V bočních ulicích lze u staveb sledovat jednak orientaci štítovou, jednak okapovou (to v prvé řadě platí pro ulici Dlouhou, jež je souběžná s náměstím a prochází městem zhruba ve směru západ – východ).

Ze středověkého jádra se zástavba rozšířila v prvé řadě jižním směrem, částečně i západním a také podél silnice vedoucí z náměstí na východ (ul. Vimperská). Lze předpokládat, že také do tvaru parcel zasáhly pozvolné změny vyvolané požáry či souvislosti spojené s obnovou a modernizací domovního stavebního fondu. Parcelace daná středověkem se zřejmě nevymykala zažitým formám a převládaly zde domy založené na úzkých gotických parcelách, jak je to možné v prvé řadě sledovat ve východní části severní strany náměstí (např. čp. 8, 10, 12).

 

Další pozoruhodnou stavbou umocňující historizující vzhled náměstí je radnice čp. 1 vystavená na jeho západní straně. Jde o objekt renesančního původu, ve kterém bydlel zástavní držitel hradu Kašperk, tajemník krále Ferdinanda I., královský rada Jiří z Lokšan. Roku 1551 stavbu koupili zdejší měšťané a v poslední třetině téhož věku upravili na radnici. Objekt vznikl spojením původně dvou samostatných domů goticko – renesančního původu, které na konci 17. století sjednotila trojice barokních štítů. Lze předpokládat, že při adaptaci byly užity některé konstrukce ze starších objektů. Do střechy byla vložena věžička. V 70. letech 18. století prodělala budova další výraznější úpravy včetně vložení plackových kleneb, které je dnes možné spatřit např. v průjezdu. Fasáda ovlivněná rokokem byla upravena r. 1775 podle návrhu arch. Filipa Hegera. Křídlo vybíhající severozápadním směrem je zřejmě až klasicistního původu. Do 30. let 20. století v budově sídlil kromě městské správy také okresní soud. Stavba je patrová, na východní straně s trojicí štítů barokního tvaru. V interiéru se uchoval mázhauz, síň s trámovým malovaným stropem i pozoruhodné kobky městského vězení. Pod objektem je suterén zaklenut valenými kamennými klenbami.

 

V linii severní strany náměstí stojí patrový dům čp. 11, budova nejpozději barokního původu, v parteru jižní strany se segmentem zaklenutým vstupem. V patře téhož celkem čtyřosého průčelí je v rokokově laděné fasádě mezi okny profilovaný štukový rám s působivě pojednanou nástěnnou malbou s motivem P. Marie s Ježíškem. V přízemí byla v minulosti zřízena černá kuchyně a valená klenba v komoře. Schodiště do patra je zastropeno stoupavou klenbou. V dispozici patra domu byl v minulosti zřízen sál se štukovou výzdobou stropu. Stavba má dnes sedlovou střechu při štítu s polovalbou. V linii severní strany náměstí stojí několik dalších patrových budov, z nichž pozornost poutá např. rozměrná stavba čp. 7 z období první třetiny 20. století, vystavěná v místech zřejmě dvou starších objektů, ve fasádě s prvky secese. Jižní průčelí člení v patře rizalit.

 

Severozápadní nároží východní strany náměstí vymezuje objekt čp. 14, který se stal sídlem kašperskohorské fary. Je to patrová stavba bezpochyby ještě barokního původu s fasádou pozdně klasicistního původu. V západním pětiosém průčelí stavby je segmentem zaklenut vjezd vybavený hodnotnými slohovými vraty s řezbou. Ve střední ose severní strany jsou umístěna tři vysoká, segmentem klenutá okna. Přízemí je zaklenuto valenou klenbou do pasů. V uličce ústící od východu do náměstí stojí dům čp. 17, v minulosti sídlo mincmistrovského úřadu. Je to patrová stavba pozdně barokního původu, v přízemí s polokruhem zaklenutým vjezdem. Interiér je plochostropý. Vjezd do dvora uzavírá zděná polokruhem zaklenutá brána, s balustrádou nad římsou. V linii východní strany leží také patrový nárožní dům čp. 36. Stavba je zřejmě barokně – klasicistního původu. Při vstupu se uchovaly slohové dveře. Většina staveb situovaných po obvodu náměstí dosahuje výšky dvou i tří nadzemních podlaží. Mnohé z budov si uchovaly fasády realizované v historizujícím duchu, často však byly v minulosti degradovány a na svoji rehabilitaci teprve čekají. Totéž je možné říci o rozložité nárožní dvoupatrové budově čp. 140 ležící jižně od kostela, kde se dnes nalézá Muzeum Šumavy. Expozice zdejšího muzea je kromě jiného zaměřena také na těžbu zlata, lidové a regionální výtvarné umění a přírodu na Šumavě.

 

V ploše severovýchodní části náměstí, mezi kostelem a čp. 11, byla zřízena kruhová kašna s kamennou zárubní zdobenou vročením 1899 a iniciálami KM. V jejím sousedství je umístěn sokl s datací do r. 1861, nesoucí římsovaný pilíř pro litinovou sochu sv. Jana Nepomuckého. V prostoru jihozápadní části náměstí je umístěn památník s bustou spisovatele Karla Klostermanna vročený do r. 1973.

Komentáře nejsou povoleny.