Historie

Historickému jádru města dominuje děkanský kostel sv. Markéty, původně zasvěcený sv. Linhartu ( Leonardu), teprve později se uvádí druhé zasvěcení panně a mučednici sv. Markétě. Středověké prameny uvádějí : ¨,, Ecclesia S. Leonardi in oppido Montes Reichenstein..“. Sv Leonarda v Kašperských Horách ctili především jako patrona sedláků, stájí, dobytka, rolníků ale také zámečníků, kovářů, vozků a nosičů břemen, obchodníků, rolníků a zajatců. Podobně ve starých dobách byla oblíbená svatá Markéta z Antiochie ( Marina, Margareta), jejíž jméno znamená česky Perla. Patří ke čtrnácti svatým pomocníkům v nouzi a spolu se sv.Kateřinou a Barborou se řadí k hlavním svatým pannám. Bývá zobrazována s pekelným drakem u nohou. V Kašperských Horách ji vzývali hlavně horníci, ale v tomto kraji mohla používat úctu i pro svůj osud pasačky, snad i jako ochránkyně dobytka, který tu v horách měl rozhodující živitelskou roli.

sv.Markéta Antijochijská
od Raffaela

Kašperskohorský hlavní kostel je gotická trojlodní bazilika s dlouhým, pětiboce zakončeným presbytářem s opěráky, hranolovou novogotickou věží na západní straně. Na první pohled je patrná stavební příbuznost se starším místním kostelem sv.Mikuláše. Tato stavba má v podmínkách odlehlého kraje nezvykle velké rozměry. Je téměř 50 m dlouhá. Z doby založení kostela pochází kamenné gotické sedile s křížovou kytkou na vrcholu věže nebo gotická křtitelnice.

Přes škody způsobené během staletí vichřicemi a požáry si arciděkanský kostel sv.Markéty podržel svůj původní gotický vzhled. Největší stavební úprava se uskutečnila po požáru města v roce 1863. Původní věž na jižní straně musela být pro vážná poškození stržena a místo ní byla v roce 1883 při západním průčelí vystavěna nová novogotická věž podle plánů architekta Karla Romstorfera, tehdejšího ředitele místní odborné školy pro zpracování dřeva.

Vzhledem k místním náboženským tradicím i hluboko zakořeněné mariánské úctě, která našla svůj výraz v tradičních poutních slavnostech, byl kašperskohorský kostel sv.Markéty ( někdy domácími obyvateli vlastenecky velebený jako ,,dóm Šumavy“) povýšen biskupem Šimonem Bártou v roce 1930 na kostel arciděkanský.Zařízení kostela je celkem jednotné, pochází převážně ze začátku 18. století. Zvláště cenný je nezvykle velký hlavní oltář, barokní, portálový, bohatě řezaný se sochami světců – Rocha, Linharta, Petra, Pavla, Vojtěcha a Rozálie a četných andělů. Soustava sloupů a pilastrů s korintskými hlavicemi nese zprohýbané kladí, nad nímž se zvedá baldachýnový nástavec se sousoším Nejsvětější Trojice. Portál pojednaný jako nebeská brána ( porta coeli), se svými strážci – sv.Petrm a Pavlem, se otevírá k rozměrnému obrazu patronky chrámu sv.Markéty, vzývané rodinou zdejšího havíře. Toto dílo je připisováno českému baroknímu umělci Ignáci Raabovi.

Lidová tradice tvrdí, že malé kladky, které v rukou drží sošky stojících andílků na vrcholu oltáře, pocházejí prý z místních zlatodolů.

Součástí hlavního oltáře se v nové době stala jemně vypracovaná pozlacená socha sedící Panny Marie Sněžné s žehnajícím Ježíškem, vytvořená v jihotyrolském řezbářském středisku Grödenu a do Kašperských Hor přinesená vídeškými poutníky v roce 1910.K roku 1722 je v kostele doloženo zhotovení řezbované kazatelny se soškami čtyř evangelistů v nikách ambonu a žehnajícího Salvátora na vrcholu stříšky kazatelny. Stejnému tvůrci se připisují i protějškově umístěné patronátní lavice v prostoru kněžistě, v nichž při slavnostních bohoslužbách zasedali místní konšelé. V presbytáři se také nacházejí dva pozoruhodné barokní akantové oltáře z 1. poloviny 18. století, zasvěcené sv.Antonínu Paduánskému a sv.Janu Nepomuckému. V akntových oltářích sv.Antonínu Paduánskému asistují postavy sv. Zikmunda, sv.Barbory a sv.Leopolda. Na protějším oltáři sv.Jana Nepomuckého doprovázejí postavy sv. Šebestiána, sv. Kateřiny a sv. Františka z Pauly. Na architekturu hlavního oltáře zejména svými točenými sloupy bezprostředně navazující oltáře P. Marie a sv. Františka Xaverského, umístěné v čelech bočních lodí.

foto: Jana Jaklová

 

 

 

 

 

 

V kostele se nachází řada náhrobních kamenů patřících většinou zdejším měšťanům, kněžím i šlechticům. K nejzajímavějším patří náhrobky členů sklářské rodiny Eisnerů v dlažbě kostela nebo příslušníků rodu Prechtů z Rotenburku, druhotně zasazené do stěny severní lodi .

V kostele sv. Markéty  se také nachází i  zcela mimořádná památka šumavského betlémářství, starý kostelní betlém – lidová práce z roku 1859, připisovaná místnímu truhláři, řezbáři a muzikantovi Prokopu Mackovi. Výrazně polychromované figury osobitého poněkud rustikálního charakteru, vysoké 60 – 70 cm, jsou řezané jako reliéf z lipových fošen.Údajně se tento betlém stavěl do portálu hlavního oltáře, později do blízkosti kazatelny. V poválečných zmatcích roku 1945 přišel betlém o své hlavní figury, tedy o postavy Svaté Rodiny.Z podnětu dřívějšího duchovního správce P.Tomase van Zavrela v roce 2016 památku restauroval a rekonstruoval místní Truhlářský ateliér Miroslava a Zdeňka Kůsových za dílčí spolupráce řezbáře Vladimíra Vágnera. Předlohou pro chybějící figury se staly fotografie postav nápadně podobného kostelního betlému v nedalekém Zavlekově.

foto: Jan Kavale

Pro možnost trvalého vystavení v kostele sv. Markéty vyrobili truhláři Kůsovi velkou stylovou skříňovou vitrinu. Svým způsobem tak tento betlém pojali jako vůbec „největší skříňový betlém u nás“. O vzniku tohoto betlému a řezbáři Prokopu Mackovi pojednává povídka profesora kašperskohorské německé reálky a vlastivědného pracovníka Hanse Kollibabeho (1880 – 1950) Řezbářovy vánoce v souboru próz Volksmärlein aus dem Böhmerwalde, Morsak-Verlag Grafenau 1989.

foto : Jan Kavale

Komentáře nejsou povoleny.